Inscenace Sochařky zkoumá vztahy mezi ženami a jejich vzájemné propojení, a to skrze živý archiv a působení tělesnosti. Inspirováno průkopnicemi sochařství 19. století, které vnímaly sesterství jako tvůrčí sílu, propojuje představení dynamiku moci, nezávislosti a intimity, čímž otevírají prostor pro hledání rovnováhy mezi tím, co je v rámci ženského těla kolektivní a co individuální.
Živý archiv, který prozkoumává vztahy mezi ženami, jejich vzájemné propojení i individualitu, to jsou Sochařky. Performance je inspirována sochařkami 19. století, jako byly T. Certowicz, H. Bertaux, A. Rożniatowska a další, a jejich vnímáním sesterství jako cenné tvůrčí síly. Interpretky přetváří svá těla v objekty, vzájemně na sebe působí a vytváří novou sochu. Během tohoto procesu propojují dynamiku moci, nezávislosti, erotismu i gymnastiky.
Představení není jen o tělesnosti, ale především o neustálém hledání rovnováhy mezi sesterstvím a individuálními hlasy. Je pozvánkou k účasti na aktu tvorby a oslavou ženského kolektivního úsilí, které přetváří hranice mezi uměleckým a osobním, intimním a veřejným.
Inscenace Sochařky a Sisterhood Practice se dostaly do prestižního výběru evropských tanečních projektů Aerowaves Twenty24.
Délka představení: 50 minut
Představení proběhne v anglickém jazyce.
Součástí představení je naplánována krátká prezentace Národní galerie.
Tvůrčí tým
Choreografie: Weronika Pelczyńska, Magda Fejdasz
Performance: Dana Chmielewska, Monika Szpunar
Produkce: National Museum in Warsaw
Manažeři produkce: Marta Szymańska, Karolina Wróblewska-Leśniak
Hudba: Natan Kryszk
Zvukové nahrávky: Aleksander Żurowski
Kostýmy: Monika Nyckowska, Agnieszka Oryńska
Spolupráce a dramaturgie: Alicja Czyczel
Koordinace site-specific: Aleks Borys
Partner: Center in Motion
Festival spolupořádá Institut Adama Mickiewicze v rámci mezinárodního kulturního programu polského předsednictví v Radě Evropské unie 2025 a je spolufinancován polským Ministerstvem kultury a národního dědictví.
Bio
Weronika Pelczyńska a Magda Fejdasz jsou varšavské performerky a choreografky, které spolu tvoří umělecký tandem založený na principu sesterství. Společně s dalšími umělkyněmi iniciují projekty, které nejen ztělesňují, ale i redefinují koncept sesterství prostřednictvím performativního umění a inovativních tanečních postupů. Jejich práce se soustředí na podporu kolektivní umělecké vize, přičemž zároveň poskytují prostor pro vyjádření individuálních hlasů. Ve své tvorbě se zaměřily i na připomínku a ocenění přínosu sochařek, jejichž dílo zůstalo opomíjeno nejen v dějinách umění, ale i v širším společenském kontextu. Sesterská praxe, kterou pěstují, se stala platformou pro umělkyně, která zpochybňuje autoritářské modely vedení a otevírá prostor pro dialog a spolupráci. Jejich práce tak nejen oslavuje ženský kreativní princip, ale také podporuje inovativní a kolektivní přístupy v umění.
Projekt “Sochařky” vznikl na pozvání Národního muzea ve Varšavě jako doprovod k první výstavě děl polských a zahraničních sochařek s názvem „Korzety dolů: Camille Claudel a polské sochařky 19. století“.